Šlechtičtí donátoři kapliček svatohorské poutní cesty

Jak si mohl každý z nás při své cestě z Březnice do Příbrami povšimnout, nechala obec Chrást i město Březnice opravit kapličky svatohorské poutní cesty. Kapličky v novém kabátě jsou nyní skutečnou ozdobou naší krajiny. Dalším cílem je opatřit kapličky obrazy s původními motivy. V této věci velice aktivně působí Nadační fond pro Březnici – kapličku u Višňovky nechal pro město Březnici vlastním nákladem opravit a bude se významnou měrou podílet též na financování výmalby kapliček. To je možné pouze díky štědrosti dárců z řad soukromých osob majících vztah k Březnici a okolí. Z privátních zdrojů byla ostatně kdysi financována i samotná výstavba kapliček, takže současní dárci Nadačního fondu pro Březnici navazují na aktivitu svých předchůdců ze 17. století. I proto může být zajímavé seznámit se s osobnostmi původních donátorů a některými souvisejícími historickými fakty.

Poutní cesta z Březnice na Svatou Horu byla zřízena v polovině 17. století díky lokálnímu působení jezuitského řádu. Jezuité přišli do Březnice na pozvání zdejšího pána Přibíka Jeníška z Újezda a jeho manželky Lidmily Kateřiny rozené z Talmberka již v roce 1630 se záměrem upevnit zde katolickou víru. Z jezuitské misie se postupně stala rezidence a nakonec kolej. V roce 1647 Tovaryšstvo Ježíšovo získalo do své správy také Svatou Horu.

První zmínka o svatohorské poutní cestě se týká procesí pořádaného březnickými jezuity na prvního máje roku 1649 jako výraz díků za ochranu před morovou nákazou. Není přitom zcela jasné, zda v této době už stály zděné kapličky. Objevuje se totiž hypotéza, podle níž jednotlivá zastavení růžence nejprve tvořily pouze dřevěné kříže a ty byly teprve později nahrazeny zděnými stavbami. Tento výklad vychází toho, že v nejstarších pramenech se hovoří o šestnácti křížích. V úvahu však přichází i interpretace, podle níž lze kapličky samotné považovat za pouhé podstavce pro kříže umístěné na vrcholu každé z nich, takže stavby možná stály na svých místech již od počátku existence svatohorské poutní cesty. Pokud ale došlo k nahrazení původních dřevěných křížů zděnými kapličkami až následně, stalo se tak nejspíše velice záhy, neboť Přibík Jeníšek z Újezda, jeden z hlavních iniciátorů projektu a též donátor první kapličky, zemřel již roku 1651. I kdybychom připustili možnost, že Přibík byl za donátora označen až posmrtně zásluhou své manželky, stěží si lze představit, že by něco podobného bylo možné ve vztahu k dalšímu z donátorů, Adamu Hynkovi Vrabskému z Vrabí, jenž zemřel roku 1660. Lze se tedy důvodně domnívat, že rok 1660 je nejzazším datem výstavby zděných kapliček svatohorské poutní cesty.

Zděné stavby tohoto typu se obvykle označují spíše jako boží muka, jak činí například páter Stanislav Suda ve svých Březnických kostelích. V běžné komunikaci se o nich ovšem mluví vesměs jako o kapličkách, takže se v tomto textu přidržíme tohoto označení.

Jednotlivé kapličky nesly na své přední straně vyobrazení jednotlivých zastavení modlitby tří růženců – radostného, bolestného a slavného (vedle těchto tří růženců existuje ještě tzv. růženec světla, avšak ten součástí vyobrazení svatohorské poutní cesty nebyl). Nešlo tedy o křížovou cestu v pravém smyslu, byť svatohorská cesta bývá v literatuře zpravidla takto označována. Zatímco křížová cesta zachycuje sled událostí od odsouzení Ježíše Krista Pilátem Pontským až do jeho ukřižování, soubor tří růženců zachycuje mnohem širší časový úsek, a sice celý život Ježíše Krista a také podstatnou část života Panny Marie. Prvním z nich je tzv. růženec radostný. Je věnován počáteční fázi Kristova života. Jeho jednotlivé výjevy jsou následující: Zvěstování Panny Marie (druhá kaplička), Navštívení Panny Marie (třetí kaplička), Narození Páně (čtvrtá kaplička), Obětování Páně (pátá kaplička) a Dvanáctiletý Ježíš v chrámu (šestá kaplička). Po růženci radostném následuje růženec bolestný tvořený následujícími pěti tématy: Ježíš se modlí v zahradě (sedmá kaplička), Bičování Páně (osmá kaplička), Korunování Páně trním (devátá kaplička), Ježíš nese kříž (desátá kaplička) a Smrt Páně na Kříži (jedenáctá kaplička). Řadu uzavírá růženec slavný s těmito pěti zastaveními: Vzkříšení Páně (dvanáctá kaplička), Nanebevstoupení Páně (třináctá kaplička), Seslání Ducha svatého (čtrnáctá kaplička), Nanebevzetí Panny Marie (patnáctá kaplička) a Korunování Panny Marie (šestnáctá kaplička). První kaplička, stojící u kamenného mostu v obvodové zdi březnického zámeckého areálu, představuje obsah celého růžence. Nástěnná malba, nově vytvořená v roce 2006 akademickou malířkou Jarmilou Macháčkovou, zobrazuje stejně jako původní obraz růžencovou Pannu Marii a po jejím boku svatého Dominika a svatou Terezii.

Na zadní straně kapliček se pravděpodobně nacházely portréty českých zemských patronů. Kdo byl zobrazen na které kapličce, nevíme přesně, snad s výjimkou portrétu svatého Václava na druhé kapličce. Vzhledem ke značnému osobnímu vlivu jezuity Jiřího Plachého na vznik svatohorské poutní cesty lze mít za pravděpodobné, že sestavu portrétovaných patronů podstatně ovlivnil právě on. Pokud bychom za základ vzali Plachého dílo Fama Posthuma Ioannis Nepomuceni, obsahující autorův vlastní seznam českých patronů, mohlo být pořadí jednotlivých obrazů následující: 1. svatý Vít, 2. svatý Václav, 3. svatý Vojtěch, 4. svatý Zikmund, 5. svatý Prokop, 6. svatá Ludmila, 7. svatý Jan Nepomucký (svatořečen byl až později roku 1729, jeho kult byl však rozvíjen právě Jiřím Plachým již v 17. století), 8. svatý Ivan, 9. sv. Cyril a Metoděj, 10. svatých Pět bratří, 11. blahoslavený Hroznata, 12. Vojslava (Hroznatova sestra), 13. Mlada (sestra knížete Boleslava I.), 14. svatá Zdislava (svatořečena až v roce 1995), 15. svatá Anežka (svatořečena až v roce 1989) a 16. Amabilie. Jiří Plachý byl velice pilným spisovatelem a v jeho dílech věnovaných české hagiografii se objevují i další osobnosti, jako např. svatý Norbert, prohlášený za českého patrona již roku 1627, blahoslavený (dle některých pramenů svatý) Vintíř (Günther), Podiven (sluha a spolupracovník svatého Václava – někdy považován za blahoslaveného) či Přibyslava (sestra svatého Václava – rovněž někdy označována za blahoslavenou). Je možné, že se i někdo z nich objevil na portrétu na některé z kapliček svatohorské cesty.

Hlavními iniciátory projektu svatohorské poutní cesty byli určitě březničtí jezuité a manželé Přibík Jeníšek z Újezda a Lidmila Kateřina rozená z Talmberka. Každá kaplička měla ovšem svého vlastního soukromého donátora. Celkem tři kapličky měly za své donátory osoby z řad měšťanstva – stavbu třetí kapličky (nad Březnicí u Višňovky) financovali březničtí radní, šestou kapličku (za Chrástem u lesa) březničtí měšťané Jakub Bohutínský a Jan Zelený a poslední kapličku (na Svaté Hoře) pak radní příbramští. Dvanáctá kaplička, dnes již nedochovaná, vděčila za svůj vznik Matěji Zdenkovskému, hejtmanovi panství Starosedlský Hrádek.

Donátorem čtvrté kapličky s motivem Narození Páně byl Ondřej Rentz. Zastával funkci nejvyššího úředníka březnického panství a u jeho jména se někdy uvádí přívlastek „urozený pán“ vyjadřující příslušnost k vladyckému stavu. V žádném z pramenů se nám však nepodařilo dohledat jakoukoli zmínku o šlechtickém rodu Rentzů, a neznáme tedy ani podobu jeho erbu. Hejtman Ondřej Rentz ovšem bývá v některých pramenech uváděn s příjmením Rentz-Roudnický. Je tedy možné, že tento Ondřej byl příslušníkem šlechtického rodu Roudnických. Rodů tohoto jména přitom existovalo hned několik – např. Roudničtí z Mydlovar, Roudničtí z Olivetu, ale také Roudničtí z Březnice – ti by přicházeli v úvahu v první řadě. O tomto šlechtickém rodu však prozatím nemáme podrobnější informace a nemůžeme ani potvrdit, zda byl Ondřej Rentz vůbec jeho příslušníkem či nikoli.

Ostatních jedenáct kapliček financovaly osoby náležející ke stavu šlechtickému.  V literatuře se objevuje několik soupisů donátorů, přičemž jednotlivé soupisy se v drobných detailech liší. V souladu se všemi autorovi dostupnými soupisy patřily mezi šlechtické donátory tyto osobnosti: Přibík Jeníšek z Újezda, Jan starší z Talmberka, Adam Hynek Vrabský z Vrabí, Ludmila Kateřina z Talmberka, Jiří hrabě Wratislav z Mitrovic a Matyáš Adam hrabě z Trauttmansdorffu.

Některé ze soupisů mezi donátory uvádějí také Maxmiliánu Veroniku (nebo též Maxmiliánu Dominiku) Švihovskou z Rýzmberka a také její dceru Evu Johanu ze Šternberka (jakožto spoludonátorky se svými manžely Jiřím Wratislavem z Mitrovic, resp. Matyášem Adamem z Trauttmansdorffu).

Kdo byli tito šlechtičtí donátoři? Představíme si je postupně v pořadí jednotlivých kapliček směrem od Březnice na Svatou Horu.

JUDr. Václav Bílý

člen správní rady Nadačního fondu pro Březnici

Publikováno: 17. 3. 2018